fbpx

právě koukáte na můj první článek a i když jsem od vás daleko, můžete slyšet a cítit jak se klepu nervozitou a obavou, že hned můj blog zavřete a již se na něj nikdy nevrátíte.

Nikdy jsem nic nepsala, nikdy jsem nic nezveřejňovala, facebook nechápu – resp. nesnáším, instagram mi nic neříká, blog – blogerka…..no to vůbec ze mě nebude a to ani náhodou.

V mých 40 letech jsem asi pasé…těžce out.

Luk prý: „však začni psát, zkus to, na to není nikdy pozdě“

Já: „—a jako o čem a proč, kdo to bude číst? A jsi blázen??!!“

Luk: „Piš o čemkoliv, pořád se o něčem bavíme – tak to dej na papír… co myslíš ostatní blogeři? Něco zažijí, něco uvidí a píšou.“

Já: „Ach jooo – tak jo -ale výsledek nezaručuji.“

Sedím nad prázdným papírem a přemýšlím. Okusuji tužku jako králík. Mumlám si myšlenky a připadám si jako blázen. Myšlenky jsou to neveselé: no jo , ale to jsou mladí , svobodní, bez zátěže, životem ještě neošlehaní. Vrhají se do všeho po hlavě, mají sílu, odvahu, většinou moc neví co je strach….co já proboha, bych asi tak mohla psát (o mých obavách a strachu snad ze všeho)?

Ale jo, tak to prostě zkusím!

Sednu k PC a začínám datlovat – a najednou se mi v hlavě vynořuje jedna myšlenka za druhou….a že jich tedy není málo…ale u toho mi nějaký brouk v hlavě mele stále dokola, neumím psát, nevím jak se to dělá, skáču sem a tam.

Ale snad to někdo přece jen číst bude a něco si z toho vezme pro sebe. To bych byla ráda. Proto, že to je skutečně velká pravda, že na věku nezáleží a začít s čímkoliv se dá kdykoliv.

Podstatné je, se rozhodnout a jednodušTO udělat ať je to COKOLIV.

A tak tu sedím a přemýšlím nad svým životem, vlastně nad celým světem. Jaký to má smysl žít tady, proč je tolik zla, nenávisti, válek, násilí, proč se to děje už desítky tisíc let stále pořád dokola…někdo někam přijde, násilím si to vezme, někdo stále někoho okrádá, anektuje území, bere si co se mu zachce – kde bere tu drzost, že si někdo někam přijde a prostě si to vezme ?

Ale to nyní nevyřeším…

vyřešila jsem ale jednu důležitou věc – důležitou pro mne a snad i pro někoho dalšího– i kdyby jen pro jednoho člověka. Nikdy si nemyslete, že něco není pro vás,nebo,že něco neumíte… Vždy je čas se něco naučit, něco pochopit, něco udělat.

Takže – pokud to bylo opravdu děsné – chtěla bych vás požádat, dejte šanci alespoň jednomu dalšímu článku. 🙂 Vždyť každý nějak začínal – no né?!

Ahoj všichni
Štítky:

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *