Dnes vám chci napsat o jedné z takových chvilek, na které se opravdu vždy moc těším – po práci po nabitém dni.
Víte je to taková fakt maličkost, asi čekáte bůhví co, ale je to maličkost na malinkém balkonku ( my holt větší nemáme )
Vejde se tam pouze jedna matrace a 2 květináče s rajčaty a mátou.
A samozřejmě my dva na té matraci. A právě tyto úžasné poklidné chvíle strávené na tom malinkatém balkonku s vynikajícím frappé či mochitem jsou naprosto k nezaplacení.
Je tu klid, nikde na nás není vidět, za námi už jen les, nad námi to krásné modré nebe a slunce. Tady odpočívám, čtu, vymýšlím a tvořím pro vás náramky nabité sluncem a energií.
Nikdy bych nevěřila, jak malý kousek prostoru, kde máte svůj klid, může být inspirativní až návykový. Protože nikde jinde mě to tak nebaví, jako tady.
Škoda jen, že tyto chvíle jsou omezené na roční období a to ještě ani v létě nemáte jistotu, že se zadaří. Protože modré nebe a slunce nad hlavou k tomu min. 25 C je u nás zázrak, proto ty chvíle a ten čas zde strávený tak zbožňuju a moc si toho vážím, celou zimu, vlastně snad celých 9 měsíců si stýskám, kdy už zase budu moci vytáhnout tu naši super balkonovou matraci a lehnout si tam a číst..nebo cokoli, hlavně se nechat zalívat sluncem.
Važte si i vy svých krásných byť sebemenších chvilek v pohodě strávených, pak z nich můžete čerpat v době, kdy to prostě musíte jen vydržet.
Když se nad tím zamyslím, v každém ročním období najdeme něco, co nás potěší, nebo na co se těšit. Jen já mám zkrátka nejraději teplo, slunce, modrou oblohu. A myslím, že nejsem sama.
mějte fajn den prozářený sluncem
Gaby
