Lidi kam to všichni pořád spěcháte ?
Vím, že dnešní doba už je prostě taková – uspěchaná, všude někam spěcháte, na šalinu, na autobus, na úřadě, v práci, doma, na nákupech…
Ale včera mě to nějak zasáhlo a uvědomila si, že je to vlastně hrozný nesmysl, tak šíleně stresující pořád se honit a někam spěchat.
Byli jsme jako obvykle jednou týdně pro jídlo v Lídlu. Lidí nebylo nijak moc, docela pohoda. Tak se zařadíme do fronty na kasu, před námi jen jedna paní s pár věcma.
Pokladní spustí pás, který mám v tu chvíli pocit jede jak splašený a už se to tam sází, někdy vážně nestíhám tak rychle vyhazovat z košíku na pás, abych tam neměla velké mezery.
Paní před námi neměla tašku, tak ještě rychle prosila o tašku, aby nákup měla kam dát. Ještě snad ani nestačila zaplatit a pokladní jede dál, přehodí výhybku na druhou část boxu, kde vám pak přistane váš nákup, samozřejmě to byla ta zadní část, dál od nás, kterou fakt nemám, ráda, protože vlastně musím obejít celý ten box a to tam ještě stále stála ta paní před námi, která chudák nevěděla co dřív, uklidit pe
níze do peněženky, nějak naskládat zboží do tašky a přitom to už kolem ní svištělo našim zbožím, které valilo do druhé části boxu.
Naštěstí jsem tam byla s manželem, takže pohoda, on zůstal na jedné straně u kasy a já si to oběhla k tomu zadnímu rožku, abych zase rychle stíhala to běžící se valící zboží jako lavina odebírat zpět do našeho košíku.
No řeknu vám, byl to fakt šílený fofr, jogurty se tam kutálely, já měla obavy, abych zase nějaký v tý rychlosti neprotrhla nehtem ( což se mi docela často stává ).
A v tom, jsem si to vše uvědomila, sakriš, lidi co tady blbneme, kam jakože spěcháte ?Vždy´t jste přišli jen nakoupit jídlo, nikdo vám ho tady nesežere, auto z parkoviště samo taky neodjede a jistě je mu jedno, jak dlouho na vás tam bude stát a čekat.
Jako paní před námi tam ještě stále byla, protože jedny ruce ji zkrátka nestačily a ten fofr kolem ní ji ještě více stresoval a pak nevíte co dřív…no nedivím se.
Tak jsem se zklidnila, zpomalila a odebírala zboží svým normálním tempem, jako myslím naprosto normálním, žádné extrémní naschvály a nic podobného, jak by si někdo mohl myslet. Ono se sice nic moc nezměnilo, zboží dál valilo na páse a kupilo se mi v tom boxu, lidi ve frontě možná netrpělivě přešlapovali a pokladní …ta nic – jela si dál svým tempem, jako by byla robot a placená od toho kolik zboží ji projede pípákem za minutu.
No zkrátka si říkám, když se na nás vyvíjí stres i při obyčejným nakupování, pak je jasné, proč jsme úplně a totálně celý a celičký vystresovaní a uhonění.
Takže Klídek lidi, zpomalte, zklidněte se a nenechte se stresovat naprostýma zbytečnostma, prostě si v klidu nakupte, nikdo vám hlavu neutrhne a zboží taky nikam neodejde samo.
Paní před námi to nakonec zvládla těsně před tím než jsme my zaplatili a také odcházeli.
Mějte pěkný den
Gaby